Vždycky jsem si myslel, že voda zase až taková velká věda není. Že otočím kohoutkem, napustím si ji a vypiji, že stisknu páčku a ona za mě spláchne. A proč bych se měl starat o něco navíc, že?
Na vyšším stupni škol jsem pak byl ještě poučen, že se jedná o tekutinu bez barvy, vůně a zápachu, že má chemický vzorec H₂O, ovšem vesměs ne až tak stoprocentně, protože se v ní rozpouštějí i minerály, respektive plyny, jež dělají z pršící vody kyselé deště, u moře jsem zjistil, že je mořská voda slaná a k pití nepoužitelná, poučili mě i o tom, že dlouhodoběji nevhodnou k pití je i voda destilovaná, jež postrádá právě minerály. A v poslední době jsem nejednou poučován politiky i o tom, že kromě vody pitné existuje i dešťovka, kterou bych měl na své zahradě zachytávat do nádrží dotovaných ministerskými pány.
Už jsem se domníval, že tím to skončí. Že už se o vodě vážně nic víc dovědět nemohu.
No a vidíte, je to tady. Mohu. Na položenou otázku musím odpovědět, že tohle jsem tedy vážně nevěděl. Respektive možná věděl, ale nepřikládal jsem tomu zase až takový význam. Protože šlo jenom a pouze o vodu.
– Nevěděl jsem například, že ty „dary naší země“ jménem minerálky a kojenecké vody, prodávané za vysoké peníze v našich obchodech, jež prý jsou tak zdravé, že je jimi záhodno nahrazovat vodu z kohoutku, ve skutečnosti vesměs procházejí stejnou úpravou jako voda z vodovodu, tedy jsou upravovány UV zářením, filtrací či chlorováním, takže to asi zase až takové zázraky plné zdraví nebudou. O čemž už se konec konců šušká delší dobu, jenže kšeft je kšeft.
– Dále jsem nevěděl, že je dětská tělesná schránka tvořena z osmdesáti procent vodou a děti také kvůli rychlejší látkové výměně potřebují větší příjem tekutin.
– Netušil jsem, že se u nás handrkují dva nesmiřitelné tábory o to, jak bychom měli pít. Z nichž ten první tvrdí, že bychom měli denně vypít aspoň to konkrétně stanovené množství, zatímco druzí jsou názoru, že od kontroly pitného režimu je tu žízeň a tudíž si netřeba evidovat a hlídat, jestli jsme ten a ten den opravdu vypili tolik, kolik jsme podle tabulek měli.
– Díky tomuto článku vím už i to, že nemám pít nic studeného, že mám konzumovat nápoje vlažné. Protože studenou vodou bych si prý oslabil trávicí proces a žaludeční sliznici, vyčerpával slinivku břišní a slezinu. Ideálních je prý zhruba pětatřicet stupňů; takže si asi budu muset nechat v restauraci ohřívat whisky s ledem.
– A za co jsem autorovi tohoto článku nejvděčnější, je informace, že mám ráno v klidu posnídat a ne se hned nalévat vodou. Což je neocenitelné. Jak mi dá za pravdu každý, kdo jako já tráví ráno skoro dvě hodiny v autobusech bez toalety.
Nezařazené