Jednoduché by bylo označit jednu úzkou skupinu lidí jako viníky, ty poté zlynčovat, pověsit a pak neúspěch svést na zahraniční imperialisty. Počkat, to už tady jednou bylo. Byť se k tomu, že ve státě bude zase jenom jeden zaměstnavatel, zase směřuje, je důležité si opět připomenout toliko probírané téma zaměstnaneckých platů. Samozřejmě, že nelze označit jednu či dvě, ba ani tři, nějaké okruhy lidí a nazvat to úspěšnou revolucí. Těch faktorů, které ovlivňují výši platů v tuzemsku je samozřejmě více – neochotní zaměstnavatelé (a proč by jako měli zvyšovat platy?), opatrná vláda (Co když přijdeme o ekonomické výsledky?) a líní zaměstnanci (Proč bych měl stávkovat? Ještě mě zavřou nebo něco, stejně jednotlivec nic nezmění).
Francouzské stávky
Všude je to v jisté míře to samé, akorát někde to holt funguje trošku jinak a lépe. Například ve Francii se jenom otřete o snížení platů a už máte naplánováno týden stávek a demonstrací za vyšší platy a člověk ani nemusí být nijak špatný zaměstnavatel, stačí, že jim tam sáhnete na peníze a už se jde po obědě stávkovat. Aktivní odbory jsou aktivní v tom slova smyslu, že u nás by se klasifikovali spíše jako fanatické a zaměstnanci jsou nejen aktivními demonstranty, ale hlavně odboráři – první, co se zakládá, možná ještě dříve než společnost, tak jsou vždy odbory. A lidé si o zvýšení platů nebojí říct – tak by ostatně měla fungovat i demokracie. Jenže my, jako mladý národ, ještě nejsme demokracii zcela zvyklí, při každé sebemenší demonstraci už nabíhají těžkooděnci, kdyby náhodou, a zaměstnanci se bojí a ani neví, jak na to. Sice si pak stěžují, ale leda nad pivem nebo doma u televize a kdo kdy zachránil svět z pohodlí svého pupku?
Všechno nelze shazovat do pytle
Ale přece jen by bylo nejlepší, pokud by se česká široká veřejnost alespoň trošku sebrala a vyšla do těch ulic. Pokud vláda opatrně přešlapuje a zaměstnavatel, samozřejmě, nechce ukrajovat ze zisků, je třeba připomenout, že taky zisky nemusejí být žádné. Není vůbec na škodu, pokud by si český člověk řekl o větší plat. Co by to však znamenalo pro všechny ty mladé podnikatele, kterými se honosí naše republika? To se neví, protože potom by studentským brigádníkům museli ještě přidat a pak by neměli mladí CEO „co žrát“.